Historie

První zmínky o ochotnících ve Studené sahají do roku 1853, kdy podle dochované korespondence a zápisů v kronikách sehráli o prázdninách ve Studené počátečtí studenti navštěvující gymnázium v Jindřichově Hradci první divadelní představení. Mladí studenti dokázali nadchnout svým zápalem příznivce ochotnického divadla ve Studené a zřejmě nemalou měrou se na tom podílelo i to, že v roce 1851 měli vlastenci možnost vidět na vlastní oči J. K. Tyla, kterého pozval do Jindřichova Hradce jeho přítel a hradecký lékař Dr. Procházka. Tyl přijel do Jindřichova Hradce 28. října 1851 a zdržel se tam až do 8.2.1852. Při této příležitosti se hrály jeho divadelní hry, na které jezdili diváci z širokého okolí. I ze Studené se byli podívat a přinesli si (jak uvedeno v kronice) „nadšení pro pořádné divadlo“.

            Doba však ochotníkům nepřála a úřady povolily hrát pouze v případě, že výtěžek byl dáván na chudé. Státní zaměstnanci měli zakázáno hrát, přesto ale někteří příslušníci finanční stráže, četnictva a učitelé divadlo hráli a ze svých vlastních peněz nakupovali věci potřebné pro divadlo. V té době také v okolí docházelo k rozvoji ochotnického divadla a spolky se zřejmě i vzájemně podporovaly, o čemž svědčí i to, že ochotníci počátečtí r. 1872 sehráli v Počátkách operetu „Kvas krále Vondry“ a výtěžek byl dán na zřízení jeviště ve Studené.

            Hrálo se ve dvou sálech a to v hostincích pana Bartuška a pana Sušického, po první světové válce ještě v sokolovně (bývalá základní škola) a orlovně (později budova VD Styl). Podle zápisů v kronikách hrály vedle dospělých ochotníků divadlo i školní děti. Kronika školní z let 1824-1906 zmiňuje, že „18.3.1877 hrály školní dítky ve prospěch školní knihovny Pravdovu „Slepou babičku“, jejíž čistý výnos obnášel 10 zl. 25 kr., 29.6.1878 sehrály dítky školní Šmídovu činohru „Kominíček“, jíž čistý výnos obnášel 7 zl. 19 kr. a 26.12.1900 sehráli žáci vánoční divadelní hru od Baara „Cizinci o štědrém večeru“, ta se hrála dvakrát jednou pro žáky a jednou pro obecenstvo“. Je zde i zmínka o tom, že „ochotníci studenští darovali r. 1895 částku 19 zlatých na zakoupení učebních pomůcek. Obnos do příhodné doby vložen byl do poštovní spořitelny. V roce 1898 zakoupily se z něho „Morzeův telegraf“ v ceně 9 zl. a kouzelná svítilna za 7 zlatých“. Dětská představení jsou zmiňována i v Kronice školní z let 1919-1948, kdy téměř každý rok byla při různých příležitostech pořádána dětská divadelní představení (např. V roce 1920 divadlo „Pro tatíčka prezidenta“, téměř každoročně uvedeno představení k svátku matek apod.)

Režiséři se střídali, řídící učitel Klíma, ředitelová Bílkovská, Vlasta Javořická-Zezulková, Karel Bednář, František Hotař a další. Divadlo se v těchto letech hrávalo ve Studené velmi často, po utvoření tělocvičné jednoty Sokol v roce 1904 se tato činnost rozšířila a hrávalo se pravidelně v intervalu asi 6-8 neděl. Vždy se hrávalo na druhý svátek vánoční, velikonoční i svatodušní, o prázdninách studenti jedno až dvě představení a v podzimní sezoně se opět hrálo jedno až dvě představení. Tuto divadelní tradici převzal později i divadelní spolek Vojan, který byl založen v roce 1947.

            Doba okupace v letech 1939-1945 činnosti divadelních ochotníků rovněž nepřála. „V roce 1938 sehráli ochotníci divadelní hru „Pod střechami malé strany“, výtěžek 1000,- Kč byl věnován obraně státu. Divadelní hra byla vlastenecká a při zpěvu „ta naše písnička česká“ propuklo obecenstvo v nadšení, zpívalo i hlediště a zvláštní bojovné zanícení podpálilo skvělou náladu“. V dubnu 1939 se ujala kronikářka (zřejmě manželka Fr. Zezulky) vedení Ochotnického divadla ve Studené, do té doby ho vedla paní ředitelová Bílkovská, ta ale podle kroniky zhnusena poměry na čas od této činnosti upustila. Ochotníci sehráli hru „Noc na Karlštejně“, která měla veliký úspěch. O prázdninách pak sehráli ochotníci pod vedením kronikářky hru Aloise Jiráska „Filozofská historie“, byli však udáni anonymem, že hrají kus „nepřátelský“ říši a anonym požadoval zákaz jejího uvedení. Naštěstí byl hejtman v Dačicích vlastenec a nic v tomto směru nepodnikl, naopak poslal k němu četnickou asistenci, aby nedošlo k výtržnostem. Ve své činnosti i přes tyto problémy pokračovali a v každém roce nacvičili a uvedli divadelní představení.

O svatodušních svátcích roku 1940 sehráli pohádku J. Zeyera „Radúz a Mahulena“, začátkem roku 1941 hru „Cop“ autorky Vikové-Kunětické, v červnu 1941 pak v katolickém domě hru „Mistr ostrého meče“ od Krpaty, která měla velký úspěch jak finanční, tak i morální. Čistý zisk byl věnován poradně matek a kojenců a část byla uložena na znovuzbudování jeviště. V kronice zmíněno, že ochotníci nemají ani jedinou kulisu a vše si musí na každé představení zbudovat a namalovat sami. Divadlo se ale hrálo s velkým nadšením a s nasazením všech sil. Pokud připravovaná hra nebyla povolena, začali ochotníci se stejným elánem připravovat hru jinou. Tak se podle kronikářky stalo i s kusem „Přišla do rozumu“ i s „Čekankami“. Nikoho z ochotníků ale nepřešla chuť k práci a „Čekanky“ byly pětkrát sehrány později a to nejen ve Studené. V roce 1942 uvedli ochotníci divadlo „Její pastorkyně“ pod vedením pí ředitelové Bílkovské a krátce nato začali nacvičovat hru „Zpovědník“, v němž měl vystupovat tehdejší člen Národního divadla mistr Eduard Kohout v roli krále, úřady hru ale nepovolily a rovněž herci ND v té době měli zákaz vystupovat pohostinsky na venkově (heydrichiáda). Hru sehráli tedy až v roce příštím, v roli krále hrál p. učitel Bednář, který úlohu zvládl skvěle a celý kus měl podle kroniky velký úspěch.

            Ve své činnosti pokračovali ochotníci pilně i po roce 1945 a každoročně přicházeli s nově nacvičeným představením. V roce 1947 s největší pravděpodobností vznikl Ochotnický spolek Vojan, první zmínka o něm je v Obecní kronice z let 1938-1948, kde je uvedeno, že „12.12.1947 sehrál ochotnický spolek Vojan veselohru „Přišla do rozumu“ od Karolíny Světlé“. Prvním režisérem spolku se stal pan Jaroslav Šimera a hrály se jedna až dvě inscenace ročně nejrůznějšího žánru a to jak pro dospělé, tak i pro děti. V roce 1949 přešel divadelní soubor pod patronát tehdejšího ZV ROH při JPM Studená a hrály se opravdu hry známých a významných autorů, jako „Ženitba“ od A. N. Gogola, „Honorace z pastoušky“ od M. Švandrlíka, „Lucerna“ od A. Jiráska, Stroupežnického „Naši furianti“, „Paní Marjánka, matka pluku“ od J. K. Tyla a další. S divadelní hrou „Brychta za nic nemůže“ od Jiřího Štycha vyhráli ochotníci v roce 1982 divadelní přehlídku v Jilmu a reprezentovali pak okres Jindřichův Hradec na Krajské přehlídce vesnických souborů ve Volyni, kde v silné konkurenci skončili druzí.

            Vedle spolku „Vojan“ hráli v letech 1955-1960 v režii pana Josefa Novorky divadlo i zaměstnanci VD STYL Studená a hrálo se i pod hlavičkou ČSČK. Divadlo hrály i školní děti pod vedením paní Jaroslavy Strnadové a žáci LŠU pod vedením paní Jaroslavy Martinů. Dospělí hráli ve Studené 2-4 divadelní představení ročně a to v sále bývalého hotelu Bartušek, v té době již hotelu Javořice. Jeviště bylo vlastními silami ochotníků poprvé rekonstruováno v roce 1950, další rekonstrukce pak byla provedena v roce 1964 ZV ROH JPM a pak ještě jedna rekonstrukce byla v roce 1978. Hlediště mělo kapacitu 300-320 míst.

            Když 25.6. 1974 zemřel dlouholetý režisér Jaroslav Šimera, režijní práce se ujala jeho manželka paní Blažena Šimerová a později pak pan Bohumír Němec.

V roce 1973 se stávající ochotníci domluvili, že vedle každoročních divadelních představení zkusí i něco trochu jiného. Tak byla realizována myšlenka bavit diváky pořady, ve kterých zazní známé lidové písničky a program bude propojen průvodním slovem a zábavnými scénkami. To byly začátky estrádních pořadů a vedle divadelního vznikl i estrádní soubor. Materiální vybavení a zázemí poskytl tehdejší ZV ROH při Jihočeském průmyslu masném ve Studené a poměrně úspěšná éra estrádního souboru se rozběhla. 

            První vystoupení s názvem „Za písničkou Karla Hašlera“ bylo uvedeno již v roce 1973. Bylo to velmi zdařilé pásmo Hašlerových písniček propojených vyprávěním o životě Karla Hašlera. Pořad, který tehdy režíroval pan Čestmír Bartušek, byl několikrát úspěšně uveden v rámci okresu a vždy před vyprodaným a spokojeným hledištěm. Od samého začátku se na přípravě scény, jak pro tento pořad, tak i v následujících letech, podílela paní Jaroslava Strnadová, která také vedla i zápisy o jednotlivých vystoupeních, členech souboru a uváděném programu.

            V roce 1974 pan Bartušek vážně onemocněl a vedení souboru převzal pan Bohumil Němec, s nímž úzce spolupracoval pan Josef Novorka (učitel), hudební doprovod zajišťovali pod vedením paní Jaroslavy Martinů (klavír) pánové J. Veselý (housle), J. Blažek (basa) a J. Martinů (viola). V tomto roce se upravil a opakoval již dříve uvedený pořad Hašlerových písniček. Estrádní soubor v této době čítal asi 15 členů plus hudební doprovod a technický personál. Vedle této činnosti se většina členů souboru podílela i na nastudování divadelních představení divadelního souboru „Vojan“.

            V dalším roce 1975 připravil soubor nové pásmo pod názvem „Kabaret s písničkou“ na jehož programové přípravě se aktivně podíleli všichni členové souboru. Pro oslavy výročí 100 let od založení masného průmyslu ve Studené připravil soubor satirický pořad, ve kterém se snažil úsměvně poukazovat na dění v obci. Pořad se povedl a soubor s ním opakovaně (s drobnými úpravami) vystupoval při různých příležitostech v rámci okresu. V letech 1976 až 1979 připravoval  soubor estrádní pořady, se kterými pak byl zván při různých příležitostech do podniků, nemocnic, domovů důchodců, obcí a pod. Z těchto let se nedochovaly přesné záznamy o jednotlivých představeních, nicméně je známo, že soubor vyjížděl se svými pořady i několikrát v měsíci. Jeho členové se vedle této činnosti v převážné většině podíleli i na realizaci divadelních představeních „Honorace z pastoušky“ a „Lucerna“ uvedených v tomto období. V letech 1979 a 1980 úspěšně vystoupil estrádní soubor na pozvání Okresního svazu invalidů v Hodoníně.

            Další estrádní pásmo s názvem „Pro každého něco“ bylo připraveno a uváděno v roce 1980. V tomto roce byl také částečně změněn a doplněn hudební doprovod zpěváků. Vedoucím zůstala paní J. Martinů (klavír), hráli Fr. Havlík st. (housle), J. Martinů (viola), Fr. Dědina (harmonika), L. Matoušek (baskytara) a K. Novák (bicí). Soubor v letech 1980-1982 připravil několik pořadů, se kterými úspěšně vystupoval.

            Poslední dochovaný písemný záznam sepsaný paní Jaroslavou Strnadovou je z roku 1983, kdy soubor připravil pořad s názvem „Zůstaň tu s námi muziko česká“, se kterým v tomto roce vystoupil celkem 15x a při tomto vytížení stačil ještě připravit další pořad s názvem „Hraj česká muziko“, který poprvé uvedl 9.12.1983 na besedě s důchodci JPM Studená.

            Členové estrádního souboru se podíleli i na realizaci dalších divadelních představeních divadelního souboru Vojan, který uvedl:



            K posledně uvedenému představení je třeba uvést, že na divadelní přehlídce Jilem 88´získali ochotníci „Cenu za nejlepší inscenaci“, „Cenu diváka“, „Cenu za nejlepší ženský výkon“ a „Cenu za režii“. 

            Vojan pokračoval ve své činnosti až do roku 1989, kdy byly jeho aktivity vlivem historických událostí na poměrně dlouhou dobu přerušeny.